Základní škola Boskovice, příspěvková organizace
odloučené pracoviště nám. 9. května
Pravdivost těchto slov, jež jsou zároveň názvem dokumentu o utrpení Romů a Sintů během holocaustu, si plně uvědomili žáci 9. ročníku Zelené – ZŠ Boskovice, nám. 9. května, když se při červnové exkurzi v památníku těchto událostí v Hodoníně u Kunštátu prostřednictvím edukačního programu seznámili s osudem jedné z vězeňkyň tzv. cikánského tábora – tehdy šestnáctileté Květy Ondrášové.
Individuálně i ve skupinkách si s pomocí pracovního listu a košíku s věcmi vztahujícími se ke Květině životu ujasnili své vědomosti o holocaustu obecně, získávané postupně od 6. ročníku. S lektorem prošli celý areál tábora, poznávali funkci jednotlivých budov, proces přijímání vězňů, jejich nelidské ubytovací, hygienické a zdravotní podmínky, výkon práce, nedostatečné stravování a často dramatické osudy celých rodin po transportu z tábora.
Obdivovali statečnost mladičké Květy, která ač jako jiné dívky negramotná, pracovala v táboře jako pomocná ošetřovatelka a musela zvládnout tyfovou epidemii, porody i ukládání zemřelých do společného hrobu na nedalekém pohřebišti Žalov.
V tzv. cikánském táboře bylo internováno asi 1396 osob všeho věku, z nichž 207 zemřelo v důsledku táborových podmínek, další umírali v nemocnicích či ve vyhlazovacím táboře Osvětim – Březinka, kam byl 21. 8. 1943 vypraven hromadný transport, po němž byl tábor v září 1943 rozpuštěn.
Pro zločiny proti lidskosti není omluva, ani v minulosti ani dnes! Přesto dozorci ani správní personál nebyli, navzdory svědectví přeživších o jejich brutalitě, potrestáni.
Šokující bylo pro žáky zjištění, že po odsunu Němců v roce 1946, kteří v bývalém táboře čekali na vysídlení, zde fungoval počátkem 50. let minulého století tábor nucených prací, v němž byl internován, jako odpůrce komunismu a režimu nepohodlná osoba, také boskovický hrabě Alfons Karel Mensdorff-Pouilly.
A jen těžko představitelný byl pro všechny fakt, že v těchto místech bylo v letech 1955 – 2009 vybudováno rekreační zařízení s venkovním bazénem, kde v létě pobývali na dovolené pracující různých státních podniků a kromě českých také ruští, němečtí a polští pionýři.
Dnešní pedagogové spolu s rodiči tak stále mají velkou odpovědnost – naučit mladé lidi poznávat, přemýšlet, odpouštět, ale nezapomenout!
