( Baldovec 24. a 25. srpna 2007 ) 3. modul projektu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků boskovické základní školy, spolufinancovaný Evropskou unií a státním rozpočtem ČR. Kdo z nás v dětství nezakusil hořké poznání, že ne všichni spolužáci v nové třídě jsou kamarádi ? A co teprve tak velká sestava lidí, vyučujících ve sloučené boskovické škole? Ani z učitelů se nestávají přátelé automaticky. Mnozí se v uplynulém školním roce dobře poznali při tvorbě vlastních výukových programů. Někteří ve volném čase v tělocvičnách či na horách, jiní na kolech či při turistice, většina se sešla při společenských setkáních. Na Baldovci jsme se ale měli sejít všichni. A PROŽILI JSME ČINNOSTI, PO KTERÝCH RUCE VZLÉTLY NAD HLAVY, ABY SE DLANĚ S PLÁCNUTÍM SETKALY S KAMARÁDOVÝMI. V prvním dni náhodně proměňované sestavy učitelů všech tří sboroven plnily s vervou úkoly, které cvičily jejich ochotu a schopnost spolupráce. Spoluhráči si vzájemně radili, jak v bludišti nevyletět s "nášlapnou minou", v jiné sestavě se krkolomně proplétali s lanem, aby ze sebe uvázali smyčku, jinde "pašovali"citrony, také přehazovali, či bez pohnutí drželi a pozvedali míček, anebo se trápili při zdvihání a pokládání tenké lišty, držené pouhým dotekem kolegů. Pak v propocených tričkách, s obědem v krku běhali jako o život, jen aby ve hře na ekosystémy přežila cílová zvířata rok, dva, tři. Anebo pro vítězství ?! Činnosti byly dobrovolné. Kdo si dal pauzu od sprintů přes krtince a myší díry, o to více přemýšlel se spoluhráči o smyslu všeho, co se tu odehrává a co je za tím, v podtextu. Výtečná strava dala všem potřebnou fyzickou i duchovní energii do druhého dne. Těm prvním, aby si vyzkoušeli, kam až lze ve školství došplhat, vyškrábat se a v jakých výšinách plachtit nad světem. Těm druhým pro soustředěnou tvorbu "posmrtných" masek svých velmi živých kolegů. Ti, kteří se s helmami na hlavách a s popruhy jako před para-seskokem, dali na "fyzičku", prožili nezapomenutelný pocit držet něčí život "na vlásku". Kamarád na druhém konci lana měl však pevnou jistotu spolehlivého pohybu v prostoru a euforii z letu. Bylo to vzájemné. Bylo to silné. Ti s maskami v trpělivé tvůrčí práci měli čas přemýšlet o svém kolegovi, všímali si každého drobného detailu rysů jeho tváře, uvědomovali si jeho osobitost. Pečlivými pohyby přihlazovali sádrový obvaz a předávali mu svoji přátelskou, pozitivní energii. Tyto prožitky jsou naše, jsou v nás, abychom v naší TÝMOVÉ SBOROVNĚ překonali společně "krtince"i "myší díry", pády, ale i povznášející "lety" v novém školním roce.                                                                                                                                     Jitka Kiseljovová, učitelka ZŠ Boskovice