Na Den dětí před hlavním vchodem u naší školy stála natěšená třída dětí 4. E. Měli jsme jet do Westernoveho městečka v povoze taženém koňmi.
Kočí byl pan Kupsa, proto celá třída by mu celá třída chtěla moc poděkovat, že byl tak hodný a ve Westernovém městečku počkal i s koňmi. Cestou jsme si povídali a koníčci nám do toho klapali svými podkovami a všechna auta nás předjížděla. Ostatní třídy šly pěšky.
Ve Westernovém městečku jsme nejprve posvačili, poté jsme si mohli obejít různé atrakce. Abychom mohli na atrakce, tak jsme si museli vyměnit své penízky za dolary. Také jsme se stavili v salonu, kde jsme si kupovaly většinou teplý čaj, protože venku byla zima. Ale nás zima v řádění nezastavila. No a pak jsme jeli zpátky do třídy.
Cestou jsme chtěli strašně moc hrát nějakou slovní hru, rozhodlo se, že budeme hrát na tichou poštu. Pak bobříka mlčení, kluci dodali, že kdo nevydrží mlčet až do školy, tak si ji třikrát oběhne. Ale pan Kupsa, který jediný s námi nehrál, se paní učitelky zeptal, proč jsme tak potichu jak myšky a paní učitelka odpověděla a porušila bobříka, a tak jsme se všichni z nějakého důvodu rozkřikli také.
Ve třídě jsme se chtěli posadit každý se svým kamarádem, tak tedy paní učitelka řekla, ať se posadíme , jak chceme.
A opět jsme chtěli hrát hru. Barča chtěla hrát ,,Hádej, kdo jsem" ,tak jsme ji hráli. Bára byla host, nikdo nemohl přijít na to, jaké má povolání. Dali jsme hlavy dohromady a přišli jsme na to, že Bára je právnička. Až jsme uhodli, paní učitelka nám četla.
Den dětí jsme si užili, přece jen - BYL TO NÁŠ DEN!!!
