Jak by vypadal život dětí, kdyby se na nějaký čas staly malými indiány? Indiánské děti se učily vše potřebné tak, že pomáhaly rodičům a starším sourozencům s každodenní prací. Učily se také nasloucháním, napodobováním činnosti dospělých a hlavně hrou. K dispozici měly všechny druhy hraček - malé luky a šípy, miniaturní kuchyňské nádobí, panenky a zmenšené týpí. Ale především se mohly věnovat velkému množství her se svými kamarády. Komu by se taková "škola" nelíbila? A proč si nevyzkoušet život indiánů alespoň na konci školního roku? Tento nápad byl velikou výzvou pro žáky III. E ZŠ Slovákova, třídní učitelku Evu Tichou a kolektiv rodičů, který je vždy velmi vstřícný k zajímavým projektům, které se ve III. E realizují. Celotýdenní projekt Indiánský víceboj vyvrcholil ve čtvrtek 27. června putováním do Lhoty Rapotiny k Malachům a Tesařům, u nichž bylo pro malé indiány připraveno bohaté občerstvení. U totemu na ranči bylo indiánskou porotou, složenou z rodičů, vyhodnoceno vítězné indiánské jméno, indiánský oděv, indiánský pokřik, indiánská čelenka a indiánský doplněk. Návrat do Boskovic přes Rovnou byl zkouškou odvahy, mrštnosti a hlavně vytrvalosti. Po rozloučení s rodiči čekala na malé indiány ložnice, ve které si odpočinuli a načerpali nové síly na Slavnost indiánského vysvědčení. Píseň náčelníka Apačů navodila iluzi Divokého západu, letních her a dobrodružství. Poděkování patří i Mario Kubecovi, který jako Vinnetou dětem rozdal vysvědčení za třetí ročník. Zbývá tedy už jen popřát krásné prázdniny.
