Dne 17. května jsme se šli podívat do kina na film Hanin kufřík. O tomto smutném příběhu jsme se dozvěděli od paní učitelky. Po zhlédnutí filmu jsme pracovali ve skupinách a vytvořili jsme z krabičky na pizzu referát o životě Hany Bradyové. Skupinovou práci jsme pak prezentovali před třídou.
Hana byla židovská dívka, která zahynula v Osvětimi. Nebýt malého hnědého kufříku, který se dostal do Tokia do muzea o holokaustu, byl by Hanin příběh zapomenut. Ve třídě jsme si také prohlédli knihu Hanin kufřík, kterou napsala Karen Levine, dále jsme si přečetli vyhlášky, které zakazovaly Židům nakupovat, prodlévat v parcích, půjčovat si knihy, Židé museli jezdit v zadní části tramvaje, nesměli si dělat řidičák, museli nosit žlutou hvězdu… Byl to hrozný život.
(Veronika Hořavová a Julie Silverová, 8. C)
Vidět tento film bylo velmi důležité, abychom se dozvěděli, co se stane, když nebudeme respektovat ostatní. Hanička byla jen dítě, šťastné a živé dítě a jen díky takové hrůze a krutosti se nedočkala své rodiny, svých dětí, vnoučat... Její bratr byl velmi statečný. Žil, aby tento příběh převyprávěl a upozornil ostatní na hrůzy, kterých jsou lidé schopni.
(Eva Poláková, 8. D)
V hodině výchovy k občanství jsme četli vyhlášky, které byly vydány za protektorátu, seznámili jsme se s příběhem Hany Bradyové, porovnali jsme náš život s životem židovských dětí za druhé světové války, psali jsme úvahu a diskutovali o knize a příběhu sourozenců Haničky a Jiřího.
(žáci 9. D)
Podobně jako Hana a Jiří i my jsme se spolužáky uzavřeli do láhve vzkazy s našimi poselstvími, sny a přáními.
