Letošní školní vlastivědné putování
vynutilo si brzké ranní vstávání.
A už spěšný vlak Litava krajinou sviští,
za okny sedmáci ze Zelené piští!
Do Starého Města směřují,
o průběh počasí se strachují.
"Snad nás liják nepřekvapí!?!"
" No a co, jsme ňácí chlapi!"
Zatím situace divná je:
vlevo od vlaku prší a vpravo sluníčko s mráčky laškuje.
Před nádražím už čeká autobus,
vždyť k hradu Buchlov je to pěkný kus!
Zanedlouho před hradní branou stojíme,
do skupin se dělíme.
Potom za průvodcem vzhůru,
ač mlád, vypadá, že má informací fůru.
Rytíř Arkleb Trnavský z Boskovic byl jistě hrdina,
i když jeho správa hradu je v dějinách jako vteřina.
Černý pes Cerberos byl pro změnu velký turista,
ač jeho doručování milostných dopisů byla existence nejistá.
Tak tu sídlil kdekdo, až Berchtoldové - páni učení,
byli poslední, kdo měli hrad v držení.
Dnes už jen lípa neviny a bílá, vlastně černá, paní buchlovská
je pro turisty atrakce obrovská.
A krásný výhled na sousední hory,
na jedné z nich stojí kaple svaté Barbory.
U ní Arklebův příběh ve scénkách hrajeme,
vesele se skupinka skupince smějeme.
A pak pochod krásným lesem,
těch pár strmých svahů přece snesem!
Navíc uprostřed zalesněné krajiny
můžeme blbnout kolem dřevěné jelení rodiny.
Lesními průsmyky se vineme jak had
a najednou před námi se tyčí: památný Velehrad!
Malý obchůdek bereme útokem,
nápoje do nás tečou potokem.
Před hotelem po výborné večeři
někteří svým schopnostem nevěří.
I když tyčka mnohým padá,
hra na postřeh nám elán dodá.
Kolem rybníku, kde kluci vyhlížejí štiky,
směřujeme hbitě k večerní prohlídce basiliky.
Do tmavého chrámu vstupujeme,
pracovní listy vyplňujeme.
Klidný a příjemný mladé průvodkyně hlas
do vyřezávaných lavic usednout vyzve nás.
Na nádhernou stropní fresku hledíme,
do zvuků gregoriánského chorálu se noříme.
"Co takhle krásného zbude po nás?"
zeptá se najednou zjihlý sedmácký hlas.
Pak ještě zbývající kaple navštívíme,
věrozvěstům a kardinálu Špidlíkovi se pokloníme.
Někdo už venku hodnotí: "To byla ale krása veliká!"
a hned pubertální neposednost v očích zabliká.
Za bujarého veselí noční osvětlení obhlížíme
a pak už zpátky k hotelu vykročíme.
Osvěženi spánkem, snídaní a dobrého čaje džbánkem
do archeoskanzenu v Modré zavítáme,
žádné zde volně pobíhající stvoření na pokoji nenecháme.
Líbí se nám stavení i palisáda,
mistrně opracovaná je tu každá kláda.
Názorně vidíme, jak to zde vypadalo,
když poselstvo s Konstantinem a Metodějem z Byzancie přichvátalo.
A tak se i my vydáváme na poslední část pouti,
neb na vlak do Starého Města je třeba se přesunouti.
V Boskovicích se s údivem rozhlížíme,
co všechno jsme, a bez pršení, zvládli, skoro nevěříme.
Na závěr celoškolní hry se těšíme,
Protože cyrilometodějskou misi si teď už lépe představit umíme!
Jana Svobodová, Jana Formánková, Martina Dršková a žáci VII. A a VII. B
