V pátek 6. prosince 2019 se velmi početná skupina současných i bývalých žáků, učitelů a příznivců hnutí Na vlastních nohách – Stonožka ze ZŠ Zelená – nám. 9. května Boskovice vydala do pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, aby se zas po roce setkala s kamarády z celé republiky, ale i vzácnými hosty a patrony hnutí z řad politiků, představitelů armády a církve.
„Kam jste se vydali takhle brzy po ránu?“ zněly dotazy průvodčích v jednotlivých vlacích, na které skupina přesedala. „No přece za paní Bělou na Stonožku!“ zněla trošku ještě ospalá odpověď.
Ale na hlavním pražském nádraží už byli všichni svěží a natěšení, což jim nezkazila ani zdlouhavá kontrola při vstupu do Hradu. Přes větrné počasí všechny hřál pocit hrdosti, že mají možnost přímo se podílet na průběhu 9. slavnostní stonožkové mše, při níž Michaela Havelková, žákyně VII.A, přednesla jednu z přímluv a bývalá žákyně Magdalena Roztočilová – Staňková, se synkem Ervínem v náručí a v doprovodu náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty, přinesla jako jeden z obětních darů fotografii památníku Tomáše kardinála Špidlíka v Boskovicích, jehož je autorkou.
A hrdost byla na místě. Vždyť kdo měl kdy možnost zdravit se a povídat si s takovými osobnostmi jako je gen. Petr Pavel, gen. Josef Šíba, gen. Josef Štefka, ředitel FN Plzeň Václav Šimánek, ředitel ZOO Miroslav Bobek… jako se starými přáteli? A oni jsou naši opravdoví přátelé!
Také v mnohasetčlenném pěveckém sboru, který mši doprovázel zpěvy, máme naše bývalé žáky, dnes členy sboru gymnázia Nota. Zazpívat si s nimi Svatováclavský chorál či naši národní hymnu byl nepopsatelný zážitek!
A když v závěru mše byl paní Bělou Gran Jensen vyznamenán první generál, který před lety pomohl odvézt sanitky pro děti do Kosova, generál Josef Šíba, nadšení a dojetí nebralo konce.
Ano, to všechno dokáže Stonožka! Nejen být připraven pomáhat všude tam, kde je to třeba, ale i sbližovat všechny, kdo mají srdce na správném místě. To procházelo hlavou všem, kdo vycházeli ze sluncem prozářené katedrály, aby se prošli adventně vyzdobeným městem, dali si něco teplého na zub a se slovy díků za krásně naplněný den se vydali na cestu domů, aby se pokusili ostatním sdělit to nesdělitelné, co Stonožka přináší.
