SĺLA LIDSKOSTI NA ZELENÉ aneb Dokument o největší rodině na světě
     Skoro na den přesně po pěti letech se v pátek 30.března 2012 mohli žáci 6.-9.roč. naší školy seznámit se vzdělávacím projektem Nickyho rodina, jehož vedoucí, známý dramaturg Zdeněk Tulis, byl zároveň moderátorem řízené besedy v kině Panorama.
     Po krátkém úvodu, v němž zmínil problematiku doby před vypuknutím 2.světové války, žáci zhlédli dokumentární film slovenského režiséra Matěje Mináče Síla lidskosti. Stejně jako před pěti lety, a jak víme z ohlasů jiných škol, kde byl dokument promítán, byl by v sále slyšet pověstný špendlík, kdyby spadl, jaké se po prvních metrech filmu rozhostilo ticho. Jak také ne, když před očima mladých diváků místo dnes oblíbených akčních hrdinů běží příběh obyčejného, a přece zcela výjimečného člověka, který svou opravdovou lidskostí a soucitem, ale i odvahou a odhodláním jít přes jakékoli překážky za dobrem, zachránil před smrtí skoro 700 židovských dětí, když jim zprostředkoval možnost odjet v létě roku 1939 do Anglie, kde je přijaly vybrané adoptivní rodiny a po celou válku o ně pečovaly.
      Sledovat životní cestu tohoto tehdy 29letého bankovního úředníka, za války letce RAF, Nicholase Wintona, který letos v květnu oslaví 103. narozeniny, jak je jeho zvykem asi přeletem nad svým městem v ultralehkém letounu a s věčným šibalským úsměvem ve tváři, aniž by od svého okolí čekal nějaký obdiv či uznání, je i podle slov lidí, kteří znají jeho příběh, vskutku fascinující! Vždyť on sám se v rozhovorech označuje za obyčejného člověka, který prostě dělal jen to, co bylo zapotřebí, a který se cítí nejlíp při práci na své malé zahrádce u domu.
      Po skončení dokumentu následovala řízená beseda, při níž Zdeněk Tulis zodpověděl několik dotazů a vysvětlil přítomným možnost připojit svůj podpis k petici za udělení Nobelovy ceny míru právě N.Wintonovi, což se setkalo s nadšeným souhlasným potleskem. Následně žáci vyjádřili svůj obdiv k Wintonovu činu blikajícími mobily, čímž se v ztemnělém sále připojili k atmosféře promítání druhého dokumentu s názvem Nickyho rodina v Praze v lednu 2011, jehož hostem byl sám N.Winton, dojatý a užaslý zájmem o svou osobu, a několik zachráněných dětí v čele se spisovatelkou Věrou Diamantovou - Gissingovou.
      Své dojmy a postřehy si pak žáci ve škole zpracovali nejen ve svých srdcích, ale i do kulturních deníků, a zde je několik z nich:

- V kině jsem si nejdřív řekla, že to nebudu poslouchat, protože je to hnusný… Ale jak jsem se dívala na film, byl to pro mě šok! Je neuvěřitelné, co pan Winton udělal. Je to člověk, který nemyslí jen na sebe. Je to prostě největší hrdina na této planetě!
Lucie, 13 let


- Nečekal jsem, že člověk, kterému bylo jen 29 let, dokáže zachránit tolik lidských životů. A nechtěl být slavný záchrance, ani nechtěl dostat žádná ocenění. Prostě to udělal z dobroty srdce.
Roman, 12 let


- Obdivuji pana Wintona, že na vlastní náklady vozil děti do Anglie. Myslel jsem si, jak nejsem dobrej a chytrej, ale proti němu jsem nic. A naštvalo mě, že ještě nemá Nobelovu cenu míru.
Marcel, 12 let


- Byl jsem hloupý, když jsem si myslel, že to bude nudný a divný film, který mě nebude bavit. Ale ouha, spletl jsem se! Bodec do srdce jsem dostal, když se rodiče a děti naposledy loučili na nádraží. Bylo mi do breku. A hned jsem si pomyslel: "Doufám, že se to už nestane!"… Tehdy jsem pochopil, že rodina je to nejdůležitější, co je na světě.
Jiří, 12 let


- Podle mě by měl N.Winton žít nekonečně, nejen proto, co udělal dřív, ale i dnes, když ve 102 letech staví domy pro postižené a vůbec všude pomáhá. A přitom je tak skromný… , neustále se usmívá. Já si myslím, že tento pán je nejlidštější člověk na světě. Přeji mu ještě hóóóódně dlouhý život a zdraví, protože on si to zaslouží.
Anna, 12 let


- Kdybych byla jedno z těch dětí, nevím, co bych dělala, ale vím, že by se mi nechtělo rodiče opustit, a kdybych byla rodičem některého z dětí, nechtěla bych je poslat někam do cizí země, navíc s vědomím, že je třeba už neuvidím. Ale když by jim šlo o život, stejně bych to musela přetrpět. Jednoduše řečeno, bylo mi jich líto a byla jsem dojatá.
Kateřina, 12 let


- To, co pan Winton udělal, mě úplně pohltilo. Je to prostě…, je to… Na to ani snad nejsou slova. Nejúžasnější je fakt, že měl skvělou práci, skvělý plat, velký dům, pozemek a hlavně šťastný a klidný život. Měl se dobře a mohl si užívat se svou rodinou, ale on zachránil tolik dětí! Moc mě to dojímá.
Sandra, 12 let


- Nechápala jsem, proč o tom pan Winton 50 let nikomu neřekl. Kdyby ty dokumenty nenašla jeho manželka, bylo by všechno úplně zapomenuto.
Anna, 12 let


- Moc si ho vážím za to, že zachránil tolik dětí. Co když zachránil pána z vedlejšího domu nebo paní z vedlejší ulice? A jak dokázal za jeden den sehnat 1000 liber?... Jsem moc rád, že jsem tento dokument viděl.
Jan, 12 let


- Byl to ten nejlepší dokument, jaký jsem kdy viděla. Málem jsem se rozbrečela. Bylo to hodně zajímavé a přitom smutné. Určitě se podepíšu na tu petici. Byl to úžasný zážitek.
Zuzana, 12 let


- Riskoval vše, i svůj život, a jen proto, aby ty děti zachránil. Tohle je pravá síla lidskosti, protože se jako jediný odhodlal zachránit děti, které vůbec neznal, z jiné země, které mluvily jiným jazykem. Takových lidí by bylo potřeba víc. Smekám před panem Wintonem, je to skutečný hrdina.
Tomáš, 13 let


- Každý, kdo tento film viděl nebo teprve uvidí, tak se z něho stane úplně někdo jiný.
Kateřina, 12 let


- Během filmu nikdo nemluvil. Jak se rozsvítila světla, většina lidí měla skleněné oči a u některých jsem zahlédla cuknutí ruky k potlesku.
Adéla, 13 let


- Moc se mi líbila ukázka na konci programu, jak byl N.Winton v Praze. Ty rozsvícené mobily byly skvělé! Teď už vím, jak silná může být lidská vůle a víra.
Tereza, 14 let


- Tento dokument sklidil u naší školy velké nadšení. Byl dojemný, pravdivý a velice povedený. Kdybych ho měla hodnotit jako ve škole 1 - 5, dala bych mu rozhodně 1!
Zuzana, 14 let


      Věřte, že to nejsou jen prázdná slova, na www.wintonfilm.com se můžete přesvědčit, že podobně reaguje každý, kdo se s tímto dokumentem setkal.
Jedno ze zachráněných dětí - Tom Schrecker - o tom napsal:
      "Wintonův příběh inspiruje tisíce mladých lidí udělat pro náš svět něco pozitivního, a tím pádem se naše velká Nickyho rodina neustále rozrůstá. Dveře této rodiny jsou otevřeny všem lidem dobré vůle a dobrých skutků."
Jana Svobodová