Dne 8. 10. 2012 jsme se vydali na školní exkurzi do Prahy - města sta věží. Ráno jsme přicházeli s mírně nepřítomným, ospalým úsměvem, ale pohled na našeho hrdého a neohroženého vůdce vyzbrojeného pořádnými holemi nám úsměv zmrazil a nastalo očekávání, co s námi bude dál.
Po příjezdu a obhlédnutí bojového tábora jsme si vzali jen věci nutné k přežití a vydali se na první bitvu s našimi hlavami, které po časném vstávání a kolébavé cestě odmítaly přijmout jakékoli informace. Hned, když jsme vstoupili Cihelnou bránou na bitevní pole Vyšehradu, přivítal nás kníže Václav na koni. Po prohlídce opevnění tohoto tábora jsme se šli podívat na padlé vojáky. Bojovali statečně, a proto si zaslouží odpočívat na tak krásném místě, jakým vyšehradský hřbitov se Slavínem v sousedství basiliky sv. Petra a Pavla bezpochyby je. Když jsme jim vzdali hold, vydali jsme se k Čertovu sloupu. Naše další kroky směřovaly ke Karlachovým sadům. Bylo toho hodně, ale nevzdávali jsme boj a pokračovali dál. U výhledu z Libušiny lázně a Šemíkova skoku jsme nepřátele definitivně přemohli, všecku únavu hodili dolů z hradeb a už se jenom kochali tou krásou. Stříbropěnná Vltava, Barrandov, Kavčí hory… Nakonec jsme druhou stranou odešli z bitevního pole jako vítězové, tedy alespoň většina z nás.
Jako další nás čekala průzkumná mise v senátu. A že tam bylo hodně věcí ke zkoumání! Někteří důkladně prohlíželi místnosti, kde probíhají důležitá politická jednání, jiní zkoumali polonahé ženy plných tvarů, namalované na stropě, a někteří se zajímali o obrazy slavného válečníka Albrechta z Valdštejna. Po úspěšném průzkumu jsme měli chvíli volna ve Valdštejnské zahradě, a tak jsme se procházeli, obdivovali bílé pávy a nabírali síly na další dění.
Pak nás čekal další průzkum. Šli jsme na Karlův most, ze kterého jsme měli výborný výhled na Pražský hrad, který jsme se chystali napadnout další den. Potom jsme si to namířili na Staroměstské náměstí k orloji, abychom se podívali, jestli nám bitevní plán časově vychází. Zjistili jsme, že bude dobré se pomalu vracet k základnímu táboru, kde bychom se posilnili.
Poslední mise dnešního dne byl pokus o zkulturnění naší armády, proto jsme se vydali do divadla D 21. Představení Zvířata na toastech bylo vtipné, ale pochopit jeho pointu nebylo zrovna jednoduché.
Nakonec jsme se vyčerpaní vrátili do tábora, umyli se a po nějaké chvíli už všechny přemohl spánek.
Druhý den ráno se naše vojka vydala pomocí motorizovaných jednotek - šalinou 22 - na náš hlavní cíl. Tím byl Pražský hrad, již po staletí sídlo vládců naší země. Ze strategických důvodů jsme však vystoupili již na Pohořelci, odkud jsme pokračovali přes Loretánské náměstí, kde mimo jiné stojí Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničí, ke Hradčanské radnici, na níž je umístěn pověstný pražský loket, který zde byl umístěn, aby již kupci nešidili. Marně.
Pak už jsme směřovali do areálu Hradu. Naše armáda do něj slavnostně napochodovala krásně zdobenou Matyášovou bránou, ale až poté, co jsme se vyfotografovali s příslušníky hradní stráže, což je nepsanou povinností každého návštěvníka. Strategický plán od Kohlovy kašny zněl jasně: katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Starý královský palác ( Vladislavský sál, Říšská kancelář, Síň zemských desek, Stará sněmovna), basilika a klášter sv. Jiří, Zlatá ulička či nádherně zpracovaná stálá výstava Příběh Pražského hradu, Černá věž, to vše jsme při naší kulturně-invazní prohlídce prošli a důkladně si prohlédli, avšak čas kvapil a my museli doplnit proviant, nezbytný pro další pokračování. To se také stalo a my chvíli poseděli v krásné zahradě Na Valech.
Dále naše kroky směřovaly do Národního technického muzea, kde jsme měli naši armádu vybavit další vojenskou i civilní technologií. To jsme se poučili! Stará i nová letadla, vlaky, lodě, automobily či kola a mnohé další. Poté se naše vojka vrátila na ubytovnu, odkud jsme po chutné večeři vyrazili na večerní procházku Prahou. Některé předsunuté hlídky si vyzkoušeli i bloudění temnými uličkami, zatímco ostatní bojovali s pražskou dlažbou a bolestí chodidel. Po návratu se mnozí spánku zdráhali, ale za chvíli již spala celá jednotka.
Třetí den byl ve znamení horečného úklidu a snahy opět vše " nacpat" do našich zavazadel. Avšak dobrá věc se podařila, a my se mohli konečně vydat do Národního divadla. Chvíli jsme je z povzdálí obléhali a pak to vzali útokem. Celá prohlídka byla zajímavá, mohli jsme navštívit i místa, kam se běžně nechodí.
Na Václavském náměstí, kam se naše vítězná armáda přesunula, byl chvíli rozchod na nakoupení nezbytných potravin či nějakého toho suvenýru. Pod sochou sv. Václava jsme se naposledy sešli a vydali se jako vítězové celé bitvy i tažení vlakem domů.
Po úspěšné operaci jsme se s bohatou kořistí vzpomínek a zážitků vraceli domů. Ve vlaku většina našich statečných bojovníků únavou usnula. Po provedení výsadku na nádraží v Boskovicích jsme se rozešli a každý jel domů, kde už po něm bylo určitě všem smutno. Tak skončila naše krásná exkurze po Praze, ze které budeme mít určitě zážitky na celý život. A o to právě šlo!
Eliška Dokoupilová
a Martin Staněk,
VIII.A - ZŠ Boskovice, nám.9.května
