Jak se osmáci ze Zelené podivili, když Muzeum Blansko navštívili
Úterní ráno 9. dubna 2013 na vlakovém nádraží v Boskovicích: "To je ale zima! Myslíš, že v tom muzeu bude taky taková?" "Myslím, že v Blansku ani žádné muzeum není!" "No, asi jo, když tam jedeme, ne?" "Hmmm…."
Tak nějak a podobně sdělovali své pocity jeden druhému žáci VIII. A, kteří se vypravili v rámci přípravy na volbu povolání na blanenský Úřad práce. A jak už je ve škole zvykem, spojili dobré s užitečným a zamířili také do muzea, kde je právě od letošního dubna zpřístupněno několik nových expozic.
Rozděleni do dvou skupin a vyzbrojeni zápisníky a mladistvým elánem postupně odhalovali tajemství Moravského krasu, žasli nad množstvím a výstavností středověkých hradů v okolí Blanska, obdivovali "rachotu" při výrobě železa, ztichli tváří v tvář funerální litině, pochvalně komentovali rozvoj hospodářství a podnikatelské počiny rodu Salm-Reifferscheidtů, rozjařeně odhadovali funkčnost a využitelnost předmětů v domácnostech rodin 19. století, plánovali světlé zítřky v hudebním salonku, s pozornou účastí vyslechli životní příběh Karoliny z Linsingenu a Williama, vévody z Clarence, pozdějšího anglického krále, aby vše završili prohlídkou nádherných fotografií australské přírody, návštěvou alchymistické laboratoře barona Reichenbacha a zkouškou výborné akustiky zámeckého nádvoří.
Z jejich rozhovorů vyplynulo, že se nejen podivili, co všechno je možné v muzeu obdivovat a rozšířit si tak znalosti o dějinách našeho regionu, ale i pobavili a zamysleli, proč sem už dříve nezamířili třeba v rámci rodinného výletu:
"To bych nikdy neřekl, že to bude tak zajímavé!" "Nejlepší byla ta "myčka" nádobí z 19. století, babička má podobnou." "Ten zouvák ve tvaru brouka jsem už někde viděla. Podobá se scarabeovi z Egypta." "Jé, štvanice, sv. Florián, Diana,… to všechno máme doma, i toho čokla tady." "S tou žehličkou by se dalo i zabít. To je tíha!" "Bacha na nohy!" "Cože? To je stojan na vánoční stromeček? Já myslel, že je to krmítko." "Hlavně, že je tu tolik litinových kamen, ale zima jak…" "Všiml jsem si, že Kristus má na všech křížích hlavu natočenou doprava, jen jeden doleva. Proč?" "A jsou tu nějaké tajné dveře? ….Áááá, už je vidím, to zas tak tajné nejsou!" "Jo, ony jsou zazděné! A kam vedou?" "A co se servírovalo na těch wimbledonských mísách?" "Páni, oni tu mají i turistickou známku! Hned jednu beru." "Paní, můžete mi prodat, prosím, tužku? Já tu svoji nechal na Úřadu práce."
Ještě ve vlaku pokračovala čilá diskuse. Na mnohé, třeba i nevyřčené otázky, pak ve škole odpovědělo prohlédnutí Sborníku Muzea Blansko 2012 a zhlédnutí filmu o Karolině Meineke.
Nejen osmákům neškodí občas nahlédnout do naší minulosti, nemyslíte?
A zde je pár postřehů samotných osmáků:
Poprvé jsem navštívil zámek v Blansku, ani jsem nevěděl, že tam nějaký je, ale byl úžasný.
Filip Ševčík
Expozice byla vskutku zajímavá. Nejprve jsme vyslechli příběhy lidí, jejichž osudem se staly jeskyně. Především dr. Wankla a prof. Absolona, významného boskovického rodáka. Dozvěděli jsme se také o flóře a fauně Moravského krasu a o tom, jak náročné bylo jeho objevování. Dále jsme prozkoumali modely hradů, které stávaly v okolí Blanska….Navštívili jsme laboratoř proslulého vědce Reinchenbacha, kde "sám mistr" seděl "v plné kráse".
Martin Staněk
Viděli jsme starý skafandr, pro mě hodně děsivý, který byl použit při prvním ponoru do jezírka v Macoše….Paní průvodkyně nám dávala i různé otázky. Třeba: co se skrývá ve skříňce podobné kredenci. Já, protože jsme to měli na chalupě, jsem poznala, že je to dřez na umývání nádobí. Mám moc ráda starodávné věci a na zámcích a hradech je to pro mě ráj. Ale vůbec jsem nepoznala stojánek na vánoční stromeček nebo vyzouvač bot….Celkově se mi muzeum moc líbilo.
Eliška Tichá
Podle mě byla návštěva muzea v Blansku velice povedená. Líbily se mi bohatě vyzdobené interiéry i to, že jídlo na stolech vypadalo jako opravdové….Jsem rád, že jsem se dozvěděl něco o hutích, které se nacházely poblíž Blanska….Člověka zamrazí, když si uvědomí, že stojí v pokoji, kde někdo zemřel. A když ten někdo mohl být královnou Anglie, tak je to pocit dvojnásobný. Jmenovala se Karolina von Linsingen….Měl jsem dobrý pocit, že jsem se naučil něco nového.
Tomáš Sekanina
