TOHO BOHDÁ NEBUDE… aneb LUCEMBURKOVÉ NA ZELENÉ

       Ve středu 18.ledna k nám do školy přijela skupina historického šermu Pernštejni s pořadem Gotika - život rytířů za vlády Lucemburků. Jejich představení bylo velmi hezké, protože to bylo hodně akční - mnoho soubojů a bitek - a mnoho hezkých kostýmů a scének.
       Přenesli jsme se do doby Lucemburků a jejich příběhy jsme doslova prožívali. Nejprve jsme viděli, jak probíhal středověký turnaj, poté jsme se setkali s rytířským králem Janem Lucemburským, uznávaným císařem Karlem IV., jeho synem Václavem IV. a posledním Lucemburkem, který si panování moc dlouho neužil, Zikmundem.
       A nakonec se před námi strhla nelítostná vřava. Až jiskry létaly! Bylo to velmi zajímavé a záživné, a proto doufám, že k nám zase někdy přijedou. Už teď se těším.

Martin Staněk, VII.A
ZŠ Boskovice, nám.9.května

Další postřehy-perličky žáků 6. a 7.ročníku:

- Život rytířů byl velmi těžký, když šli do bitvy, nikdy nevěděli, jestli se vrátí, dokonce i z turnajů nebo rytířských soubojů, ve kterých mohli jen tak zemřít.
- Měli tam hodně kostýmů, měli to vtipně vymyšlené a uměli si v kole zjednat ticho a pořádek, což se jiným nedaří.
- Líbilo se mi, že Jan Žižka se stal rytířem až v 60 letech.
- Volali si děti a zapojili je. Představení se mi někdy líbilo a někdy ne.
- No tak, bylo to zajímavé a naučné. Někdy bych se na to klidně zas přišel podívat.
- Zaujal mě jedenapůlruční meč, který se ovládá jednou rukou a třemi prsty. A taky mně bylo líto koní, kteří museli nosit rytíře a ještě asi 40 kg zbroje.
- Nelíbilo se mi, jak někteří spolužáci rušili.
- Při soubojích se rytíři bili až do skonání.
- Dál tam byl nějaký souboj dobrovolníků, který jsem ale přes hlasitý smích spolužáků nezaznamenala.
- A jak je ve filmech, že dokážou vyběhnout na schody nahoru dolů s 40-50 kg zbrojí, tak to není možný, protože by u prvního schodu padl.
- Občas někoho vyvolali, aby se předvedl.
- Pak vybrali tři dobrovolníky a ti se museli trefit do štítu, docela jim to šlo. V jedné ruce drželi kopí a v druhé koně. Na hlavě měli helmu, která asi nebyla moc pohodlná.
- Bylo to moc pěkné a legrační, někdy nejvíc se mi líbilo, jak nám předváděli šerm.
- Nelíbilo se mi, když nás museli napomínat a ukázňovat.
- Moc jsem se divil, že boj jednoho proti druhému trval asi půl minuty.
- Prvně jsem si myslel, že dávají malé rány, ale potom jsem si všiml, že létaly jiskry a mohli se při tom zranit.
- Bylo hrozně hezké, jak měli všechny role zpracované a jak to zahráli.

Jana Svobodová, vyučující dějepisu