Sotva byli počátkem listopadu prvňáčci pasováni do cechu žákovského, už se začali společně s deváťáky těšit na další společně strávené chvíle.
Uběhlo jen pár dní a dočkali se. Začalo to radostným švitořením při společné výrobě adventních věnců. Prvňáci se odvážně tužili, deváťáci tu a tam něco přidrželi, přivázali, přistřihli, a dílo se zdařilo!
Během adventu pak přicházeli deváťáci do prvních tříd, aby svým malým kamarádům vysvětlili, co toto předvánoční období přináší - formou povídání, kreslení, her a písniček jim představili sv. Ondřeje, sv. Barborku, sv. Lucii aj. Společně přivítali sv. Mikuláše v doprovodu andělů i čertů, kteří vzbuzovali posvátnou hrůzu, když bedlivě pátrali po hříšnících, ale nad človíčkem, který slíbí polepšení a přidá i hezkou básničku, se mocnosti pekelné slitují. A pohlazení od anděla či malý pamlsek od laskavého Mikuláše rozzáří všechna dětská očka.
Čekání na Ježíška se dětem vleče, tak si je zpestřili luštěním různých doplňovaček, rébusů, hledáním rozdílů na obrázcích plných zimní nálady, vybarvováním omalovánek či různými hrami. I pár koled přišlo vhod.
V předvánočním týdnu začalo také předem smluvené společné bruslení na zimním stadionu, které dle možností proběhne i v dalších týdnech. Hlavně správnou nožku do správné brusle, čepici, rukavice a jde se na to! Dovádění na ledě je paráda, i když někdy zamotané nožičky způsobí hromadný karambol. Ale to nic, kamarádova ruka je nablízku a jede se dál!
Také okamžik prvního vysvědčení je pro každého prvňáka důležitým zážitkem. A když ho kromě paní učitelky předávají i kamarádi z devítky, o to víc. Pro deváťáky zase troška nostalgie ve stylu: joooo, v 1. třídě jsem měl taky samé jedničky!
„Tak čau, děcka! A na shledanou v druhém pololetí, pěkně si ho užijeme!“
