„Cesta, jak čelit všudypřítomnému zlu výchovou nové generace, která si tento úkol bere za svůj, úzký vztah s přírodou, kde nalézáme skutečné a věčné pravdy, je jedinou reálnou nadějí na lepší svět.“ ( Eva Ginzová, nyní Chava Pressburger, 2013)
V duchu této myšlenky se stala vyvrcholením několikaletého poznávání problematiky holocaustu pro žáky 9. ročníku Zelené – ZŠ Boskovice, nám. 9. května návštěva koncentračního tábora Osvětim – Březinka v úterý 30. dubna 2019.
Prohlídka místa největší masové vraždy v historii, kde v plynových komorách zahynuly miliony mužů, žen i dětí, mnoho dalších zemřelo pomalou a bolestivou smrtí při epidemiích, lékařských experimentech či v důsledku hladu a psychického vyčerpání, účastníky exkurze hluboce zasáhla.
Díky zkušeným průvodkyním postupně poznávali, jak byl vymyšlen a zbudován tento smrtící stroj a jak se stal centrem obrovského množství pracovních sil, využívaných v různých průmyslových komplexech vystavěných v jeho okolí. Mohli si tak vytvořit dokonalou představu, jak lidé v Osvětimi žili, pracovali a umírali.
Příběhy konkrétních vězňů – Arnošta Lustiga, Petra Ginze, Helgy Weissové-Hoškové, Zuzany Růžičkové, Zdeňky Fantlové, Marty Kottové, Eriky Bezdíčkové a mnoha dalších, které žáci poznali při četbě, sledování dokumentů a filmů, besedách, výstavách apod. jim zde ožívaly přímo před očima.
Zvlášť silným dojmem působil blok č. 11 s pověstnými celami smrti, kde vězně nechali umírat hlady v otřesných podmínkách, a s nimi sousedící dvůr, u jehož popravčí zdi jsme do záplavy květin a věnců přidali zapálenou svíci za každého z nás, naše rodiny, školu, město a celou vlast.
Následující průchod pod strážní věží tábora Birkenau(Březinka), chůze podél kolejí, kudy přijížděly „vlaky smrti“, k ruinám krematorií a prohlídka baráků ženského tábora zážitek ještě umocnily. Vzrostlé košaté stromy, jejichž větve se s šuměním sklánějí před tímto muzeem lidského utrpení, a zářivě žluté hlavičky všudypřítomných pampelišek jsou tu každodenními němými svědky prozření návštěvníků, jaké štěstí mají dnešní generace, že se v životě potýkají většinou jen se samými malichernostmi. Kéž by s tímto vědomím naučili žít i generace příští. Jsem hrdá, že naši žáci už budou vědět, jak na to!
