Memento holocaustu aneb Jak žáci ze Zelené navštívili Osvětim
„Paní učitelko, mohli bychom se tam jet podívat?“ „Zařídíte nám exkurzi do Osvětimi?“ „Mohli bychom i do Terezína. Brácha tam s Vámi taky byl.“ Takové a podobné dotazy se množily v řadách žáků nejen 9. ročníku už od zimy, kdy v rámci připomenutí Dne památky obětí holocaustu o této problematice více mluvíme nejen v dějepisu, ale vlastně napříč všemi předměty.
Od šesté třídy se žáci seznamují s osudem lidí, kteří se „nehodili“ do plánů nacistického Německa ve 30. letech 20. století. Školní učebnice na to však nestačí, proto žákům dané téma přibližujeme přes příběh Hany Bradyové, známý jako Hanin kufřík, krutý osud osmiletých kluků Bruna a Šmuela z Chlapce v pruhovaném pyžamu, odvahu Emilky z Kukačky v temném lese, zavlečené do rodiny esesáka, spletité osudy žen, které svědčí o své statečnosti v dokumentu O. Sommerové Sedm světel, životní příběhy Eriky Bezdíčkové a Marty Kottové, s nimiž jsme v minulých letech ve škole besedovali, dokumenty studentů boskovického a libereckého gymnázia, pořady slovenského režiséra Mináče o dětech zachráněných N. Wintonem až po řadu filmů zachycujících hrůzy holoaustu, besedy a výstavy v Muzeu Boskovicka.
V pátek 13. června 2014 se nám díky CK Slunce a sníh, vedené paní Janou Vítkovou, a skvělé průvodkyni paní Ludmile Polanské podařilo uskutečnit dlouho plánovanou exkurzi do koncentračního tábora Osvětim a Březinka.
Autobus, plný převážně nejstarších žáků v doprovodu vyučujících Gabriely Staňkové a Jany Svobodové, rychle ukrajoval kilometry směrem do Polska a všem účastníkům exkurze se hlavou honily různé myšlenky a scény ze zhlédnutých filmů. Ale film je jen film, osobní zkušenost nenahradí!
O tom nás záhy přesvědčili dva zkušení polští průvodci, kteří nám nejprve rozdali sluchátka a pak velmi slušnou češtinou komentovali vše viděné. Hned u známé brány s nápisem „Arbeit macht frei“ jsme si skrze sluchátka vyzkoušeli napojení na slova průvodců a odpoutání se od okolního dění. Chvíli to trvalo, než si každý našel optimální hladinu zvuku, ale pak už všichni mlčky kráčeli mezi jednotlivými bloky a baráky tábora, přes místo popraviště, vstupovali do podzemních vězeňských prostor a nakonec zůstali bez dechu stát u plynových komor a pecí krematoria.
Nebylo co říct! Jen tiše postát a zapálit svíčku u památníku v Březince, který celému světu výmluvně připomíná odpornost nacistického režimu a utrpení milionů lidí z celé Evropy.
Rakouský historik a bývalý vězeň z Osvětimi Hermann Langbein napsal: „Jako mnoho jiných, i já jsem v Osvětimi snil o tom, že lidstvo bude schopno vzít si ponaučení z toho, co se v Osvětimi stalo a co všichni dosud považovali za nepředstavitelné a nemožné. Dokáže to?“
Snažíme se toho u našich žáků dosáhnout. Aby v životě dokázali své postoje předávat dál podle myšlenky Lacroixe: „Chovejme v sobě dějiny lidstva, jinak budeme jen střelkami kompasu, kterými zběsile mává okamžik.“
