Historie. To, co bylo před námi, dávno předtím, než jsme se narodili, než se narodili naši rodiče a prarodiče.
Jak je to zajímavé, poznat, co se stalo kdysi dávno, v dobách, na které se už nikdo z žijících nepamatuje.
Ale je také jiná historie, historie dob, jež ještě pamatují i lidé, kteří dosud žijí mezi námi. Pro děti a mladé lidi, žijící na počátku 21. století, jsou události z let 2.světové války skutečnou historií. A přece ve svém okolí najdeme pamětníky těch dob. Tenkrát byli oni mladí, nebo dokonce prožívali své dětství, právě tak jako my dnes.
Opravdu? Prožívali takové dětství a mládí jako my? Prožili válku. Prožili okupaci naší vlasti, dobu pronásledování a mučení, koncentračních táborů, věznic a poprav. Prožili dobu, kdy jejich maminky nakupovaly na potravinové lístky nepatrné množství potravin – příděl pro rodinu.
Dnešní děti to znají jen z vypravování, z četby nebo filmu. V naší škole se vyučující po léta snaží, přiměřeně věku, žáky o této problematice informovat nejen ve výuce, ale i formou besed a exkurzí, návštěvou výstav a přednášek. V rámci oslav 70. výročí ukončení 2. světové války si žáci 9. ročníku pod vedením p. uč. Jany Svobodové připravili pásmo rozhlasových relací s názvem Boskovice před 70 lety, které přednesli od 27. dubna do 11. května 2015 ve školním rozhlasu, aby se i nejmladší žáci dozvěděli, že válka nebyla záležitostí jen velkých měst, ale osobně se týkala každého člověka žijícího v našem regionu.
Ve dnech 6. a 7. května se pak žáci 8. a 9. tříd mohli setkat s pamětnicí válečné doby, paní Jaroslavou Kovaříkovou z Klubu přátel Boskovic, která jim svými vzpomínkami přiblížila atmosféru v našem městě v posledních dnech války, kdy mnozí lidé prokázali osobní statečnost a přispěli tak k celkem pokojnému osvobození bez zbytečného krveprolití.
Mnoho památek z té doby můžeme najít všude kolem nás. Pamětní desky, pomníky, památná místa a stavby. Upozorňují nás na významné stopy a místa, spjatá s osvobozením, s odbojem našich lidí, s jejich utrpením a touhou po svobodě.
Možná, že o takových místech často ani nevíme, ale přitom je míjíme třeba i cestou do školy, na procházce, na výletě. Víte například, že v naší budově školy byl vojenský lazaret, skladiště válečného materiálu, nebo že zde zasedal v roce 1945 první revoluční národní výbor? Že jména našich padlých spoluobčanů si můžeme přečíst na pamětní desce mezi přízemím a 1. patrem?
A kdyby se vás někdo zeptal, kde je v Boskovicích památník obětem světových válek, museli byste dlouho přemýšlet? A přece kolem něj chodíme, když jdeme na poštu. Tvoří ho jednak sousoší a jednak pamětní desky obětem 1. a 2. světové války. Sousoší z bílého bulharského vápence bylo odhaleno u příležitosti 20. výročí osvobození naší vlasti. Motivem je matka s dítětem, zatímco otec se nevrátil z válečného pole nebo koncentračního tábora. Kolem dokola jsou ještě pozůstatky války – rozvaliny, zničené vesnice, města, což znázorňují balvany rozházené v pozadí na zeleném trávníku. Ideový návrh provedla akademická sochařka Sylva Lacinová - Jílková z Brna a její manžel. Realizaci námětu uskutečnil akademický sochař Stárek z Olomouce. V pozadí sousoší jsou pamětní desky umístěné v ozdobné zídce. První je věnována obětem 1. světové války, další čtyři obětem 2. světové války.
Nechoďme kolem takových míst nevšímavě! Prohlédněme si je. Seznamme se s nimi! Upomínají na dobu obětí, bez nichž bychom dnes nežili ve svobodné zemi.
