To bylo tak. Jako každoročně začal adventní čas a kromě povídání v různých hodinách a společném domácím setkávání u adventního věnce jsme si chtěli tyto předvánoční dny nějak zpestřit.
A protože máme předplacenou vstupenku do muzea na celý rok a loni jsme si tam zahráli vánoční příběh i s příchodem mudrců, čekali jsme, jaké akce budeme moci navštívit letos. A dočkali jsme se. Od 4. prosince je přístupná výstava Boskovického betléma od místního rodáka Jaroslava Koutného, který ve svých vyřezávaných figurkách zachytil místní lidičky z dob svého dětství a mládí.
Ve škole jsme proto otevřeli brožurku, která vyšla již roku 2005 a v níž je vznik betléma i jednotlivých jeho figur podrobně popsán. A nestačili jsme se divit. Nápad pana Koutného nás zaujal, a což teprve popis figurek-místních občanů, kteří jakoby nám před očima ožívali. Chtěli jsme betlém vidět, a tak jsme se vydali v rámci výtvarné výchovy, kde jsme si o betlémářské tradici v naší zemi již loni vyprávěli, na zmíněnou výstavu. Paní ředitelka Dagmar Hamalová už na nás čekala a podala nám zajímavý výklad spojený s ukázkami dobových fotografií města a deníku pana Koutného, který si při výrobě betléma průběžně psal.
" Kohopak asi představuje tahle figurka?" " Kdo je tam ten chlápek s hráběmi?" "Už jsi našel Vojtíška na pate?" "Já už ho vidím!" "A kde je pan doktor?" "Vidíš hasiče? Je celý v bílém!" "Takže poslední figurkou je anděl, který nese betlém, aby ho předal do Třebechovic?" - To je jen ukázka z čilé diskuse, která se před vystaveným betlémem rozpoutala, a my jsme žasli, co všechno se dá vyjádřit vyřezávanou figurkou. Nemohli jsme se vynadívat. Pak jsme si ještě své postřehy zapsali a šli si do vedlejší místnosti vyrobit drobné vánoční ozdoby.
Škoda, že je během roku Boskovické betlém uložen v Třebechovicích, jistě by našel své obdivovatele i mimo vánoční období, ale my jsme si ho pro sebe dnes objevili a to nám v paměti zůstane!
