Letošní výtěžek Stonožkového týdne na ZŠ Boskovice, nám. 9. května - ZELENÉ byl věnován malé Michalce Láníkové, která trpí metachromatickou leukodystrofií a potřebuje speciální matraci, aby se její stav alespoň trošičku zlepšil.
Během týdne se nám podařilo nashromáždit 6 500,- Kč, a protože se k nám se svou sbírkou přidala ještě jedna ZŠ z Opavy a Vojenská střední škola a VOŠ Ministerstva obrany z Moravské Třebové, kde studuje druhým rokem Patrik Ščudla, náš absolvent a bývalý stonožkový žák, mohli jsme se v úterý 18. prosince 2012 společně radovat v kanceláři náčelníka Generálního štábu Armády ČR, kde jsme tatínkovi Michalky finanční dar předali.
Spolu s paní Bělou Gran Jensen, náčelníkem GŠ AČR Petrem Pavlem, velitelem VSŠ a SOŠ MO v Moravské Třebové Vojtěchem Němečkem, vojenským kaplanem Petrem Šabakou a dalšími hosty jsme popřáli celé Michalčině rodině nejen krásné Vánoce, ale hlavně hodně síly a štěstí do každého dne příštího roku.
A jaké byly bezprostřední dojmy děvčat, která Zelenou na generálním štábu zastupovala?
" Přestože jsme byli předem ohlášeni a šli předat peníze pro Michalku, museli jsme projít přísnou bezpečnostní kontrolou, při které jsme trochu zlobili, pro což neměla pracovnice ostrahy velké pochopení. Vypadala jako hodně naštvaný bouřkový mrak!
Pak ale vyšlo sluníčko v podobě paní Běly, která nás láskyplně uvedla až k panu generálu Pavlovi. Ten nás vlídně přijal, ale hned se na nás vrhli zuřiví reportéři s kamerami a fotoaparáty a cvakali s nimi na všechny strany jako o závod. Asi opravdu platí rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, protože jsme se zpočátku cítili spíše jako vetřelci, než dárci. Všude čisté koberce, naleštěný nábytek, vzorně vyrovnané řády a medaile. Nějak jsme se tam nehodili. Ačkoli jsme ze Zelené a tato barva je nám blízká, tady už jí bylo moc! Inu, armáda, a dokonce generální štáb!
Potom nám nabídli vánoční cukroví, a kdo nechtěl, dostal to rozkazem. Disciplína na každém kroku! Vstřícnost a úsměv paní Běly však odzbrojil i v afghánských misích ostřílené přísné důstojníky. Oficiální atmosféra se uvolnila a zjemnila vyprávěním různých zážitků ze stonožkových akcí a života vojáků.
Společné loučení s dojatým Michalčiným tatínkem, jinak také účastníkem armádních misí, se již neslo ve znamení přátelské pohody a povzbuzení do všedních trampot. A jak řekla paní Běla, Stonožka tu bude dál, aby přispěchala se svou pomocí každému, kdo ji potřebuje."
Eliška Dokoupilová, Markéta Žáčková a Jana Svobodová
