V úterý 8.února 2011 jsme jeli se třídou do Brna na Expedici Anthropos. Sešli jsme se na vlakovém nádraží, koupili si jízdenky a nasedli do vlaku. Cestou jsme pozorovali krajinu a těšili se zejména na mamuta, o kterém nám vyprávěla paní učitelka Svobodová v dějepisu.
V Brně jsme chytili tu správnou tramvaj a vystoupili kousek od pavilonu Anthropos.
U vchodu jsme si svlékli bundy, nasvačili se, koupili nějaké pohledy a suvenýry - správný badatel sbírá všechno - a čekali, až přijde pan průvodce. Najednou se objevil mladý muž, představil se nám a řekl, že nás bude provázet celou výstavou. Byl moc šikovný, vždycky se u nějaké vitríny zastavil a všechno nám o ní pověděl. Vyprávěl o kostře jménem Lucy, o různých lebkách pravěkých lovců, ale i o dioramatech s předchůdci lidí, která se nám líbila a mnozí si je vyfotili. Potom jsme šli do druhého patra a tam stál všemi očekávaný mamut a vedle něj i mamutě, které vypadalo jako živé. Až jsme se dost vynadívali, nachystali jsme si tužky a zápisníčky a pan průvodce začal vyprávět. Dozvěděli jsme se mnoho věcí o životě mamutů, ale i to, že mamutě má dnes srst vyrobenou z kokosových vláken. Pak jsme obdivovali další kostru mamuta složenou ze tří jednotlivých zvířat. Největší překvapení na nás ale teprve čekalo u trojhrobu mladých lidí, který byl objeven, podobně jako známá soška venuše, v Dolních Věstonicích. Byli v něm zvláštním způsobem uloženi tři lidé ve věku 16-21let, a jak nám pan průvodce vysvětlil, jedná se o lidi s postižením, které měli v pravěku ve veliké úctě a i posmrtně jim věnovali velkou pozornost.
Naše badatelské nadšení nebralo konce, neboť jsme přišli k dioramatu lovců mamutů, u něhož kromě obrovských mamutích lopatek a dalších zajímavých předmětů upoutal naše zraky především vlk s kusem masa v tlamě. Oči mu jiskřily a zdálo se, že brzy zavrčí a rozběhne se proti nám, aby bránil svou kořist. Nejraději bychom ho pohladili! Ale fuj, je přece chemicky ošetřen, aby dlouho vydržel tak krásný.
Jen o pár metrů dál čekal "brněnský šaman" se svými paličkami, bubínkem a loutkou a pak už všude po stěnách napodobeniny pravěkých maleb z jeskyní ve Francii a Španělsku. Hlavy se nám točily, jak jsme se snažili všechno vidět a důkladně prozkoumat. Zachránily nás až známé i méně známé sošky pravěkých zvířat, rytiny do kostí a sošky žen - matek rodu. U nich se s námi pan průvodce rozloučil a my jsme sa vydali každý podle svého uvážení na vlastní prohlídku celé expozice.
Nakonec jsme se ještě jednou sešli u mamuta, abychom vše jako správní účastníci expedice zachytili fotoaparátem.
Návštěva muzea pravěku byla velice zajímavá. Dnes si už lépe dovedeme představit, jak obrovská zvířata žila v době ledové, jak žili naši pravěcí předkové, co už si uměli vyrobit pro život i pro ozdobu a že se i dnes ještě od nich máme co učit.
