Tak jsme si upravili název výstavy v Židovském obecním domě a synagoze po jejím zhlédnutí a besedě s paní Drs. Hildegondou M. Rijksenovou. Skutečný název zní : …odkaz pro současnost. Ale nám se to zdá málo osobní, neboť celý příběh se dotýká osobně každého, kdo se s ním seznámí.
Na naší škole jsou žáci seznamování s problematikou osudu Židů v době 2. světové války průběžně od šestého ročníku a přiměřeně věku získávají ve výuce dějepisu a literatury další informace prostřednictvím knih, filmů, výstav a besed, proto jsme uvítali možnost tuto výstavu zhlédnout a se žáky 7. až 9. ročníku jsme ji navštívili.
Zde jsou postřehy a dojmy deváťáků:
V obecním domě nás přivítala starší paní, původem z Holandska, jménem Hildegonda M. Rijksenová, která momentálně žije v Olomouci. Nejdříve chvíli mluvila a poté nám pustila asi dvacetiminutový dokument Krátký život Anny Frankové, který vypráví o Annelies Marii Frankové, která ve 30. letech uprchla s rodinou z Německa do Amsterodamu. V den svých 13. narozenin dostala jako vysněný dárek deník, do kterého si vše zapisovala. V létě 1942 se rodina ukryla v zadní části domu (patřil k otcově firmě). V srpnu 1944 byli po udání zatčeni. Anna si až do zatčení psala deník, který pak našla a schovala jedna pracovnice firmy. Frankovi s dvěma dcerami byli odvlečeni do koncentračních táborů, kde postupně zemřela matka i obě dcery. Přežil jen pan Otto Frank, který když se vrátil, přečetl si deník a nevěřil, že to psala jeho dcera. Jelikož si Anna přála být novinářkou a psát knihy, její otec vydal deník jako knihu a dnes je známý po celém světě.
Jakmile dokument skončil, paní Hildegonda nám ještě představila blíže všechny čtyři spolupracovníky, kteří Frankovým pomáhali. Pak nám říkala své názory na tehdejší dobu a situaci a jako mladé generaci nám zdůrazňovala, abychom nikdy nedopustili, aby se stalo něco podobného.
Bylo to velmi smutné, ale poučné. Opět jsme se něco nového dozvěděli.
Zuzana Bártová, Iveta Meluzínová
V místnosti, kde se promítal dokument, byly panely s obrázky, které jsem viděla v knize, kterou jsem si den před besedou půjčila v knihovně a přečetla. Před synagogou jsme si každý podali s paní Hildegondou ruku a řekli své jméno. Zaujalo mě, jak dobře ovládá češtinu, a líbil se mi citát jednoho spisovatele: „ Nezemřelo 6 milionů Židů. Zemřel jeden Žid, ale stalo se to 6 milionkrát.“
Michaela Kalábová
Chvílemi jsem paní nerozuměla, ale pak jsem její myšlenky pochopila, bylo to zajímavé vyprávění.
Markéta Žáčková
Na besedu jsme se ve škole připravovali, dívali jsme se na film o Anně Frankové a paní učitelka nám vyprávěla různé zajímavosti. Beseda se mi moc líbila a doufám, že paní bude své vědomosti předávat dál, aby se nic takového už nikdy neopakovalo.
Jan Zemánek
Annin příběh mě zaujal a výstava se mi moc líbila.
Michal Borek
Rozhodně bych nechtěl být v její kůži.
Pavel Růžička
To, co zažila rodina Frankova, bych zažít nechtěl.
Jan Ondroušek
Je dobře, že Anna sice zemřela v koncentračním táboře na podvýživu a nemoci, ale její otec přežil a později vydal deník jako knihu, takže Annin sen být spisovatelkou se vyplnil.
Monika Maršounová
Beseda se mi moc líbila, nejvíc se mi líbil film, který nám promítli, ale také výklad v synagoze o přátelství, ale i nenávisti.
Patrik Prudký
Ráda bych si přečetla tu knihu zápisků Anny Frankové. Bylo dobré, že s námi paní mluvila i o dalších věcech a souvislostech s dneškem. Prostě se mi to líbilo.
Anna Vítovská
