Jak VIII. A poznávala, co starší generace za dlouhých zimních večerů dělávala
ZA DLOUHÝCH ZIMNÍCH VEČERŮ je název výstavy, na kterou jsme se vypravili do Muzea Boskovicka. Paní ředitelka Dagmar Hamalová nás v roli průvodkyně nejprve obecně seznámila se životem našich předků: jak se oblékali, co jedli a pili, čím se zaměstnávali během týdne, ale i čím se bavili, s čím si hráli a jak dodržovali prastaré tradice a předávali je dalším pokolením.
Pak si mohli kluci i děvčata vyzkoušet některá z řemesel na výstavě představovaných. Je smutné, že mnohá z nich žáci znají už jen z pohádek a nedovedou si většinou vůbec představit, jak museli být řemeslníci trpěliví a zruční. Tkalcovský stav, kolovrátek, stáčení provazů, ale i drobné řemeslné domácí výrobky budí u dnešních dětí údiv a obdiv, ale i smích a překvapení, že by se něco muselo tak složitě tvořit za účasti mnoha dovedných rukou.
Mnohé zaujalo prosté, ale účelné vybavení světnic, kde kromě truhly na oblečení, postele, která však sloužila maximálnědvěma členům rodiny a ostatní spali na peci, na zemi či vsedě u stolu, byly další nezbytné drobnosti jako police, kolébka, ale také stěna s křížem a obrázky svatých malované na skle.
Poznatky z výstavy si žáci mohli zaznamenat do pracovních listů. Pak už zbývalo vyzkoušet si drobné ruční práce typické pro dlouhé zimní večery a pokusit se sestavit dřevěný sud. Tato hra na bednáře se sice zprvu nedařila, ale trpělivost několika kluků nakonec přinesla ovoce.
S pozdravem: „A je to v SUDU…!“ se těšíme na další zajímavé výstavy.
